Ticho před bouří:Bezva odpoledne

Ticho před bouří:

Bezva odpoledne

„Ježiši“ zděsil se Haindrich. „Co budeme dělat?“ Zoufale se podíval na Filipa, který to bral stejně jako vždy dost lehkovážně. „Ježci a košťata, už vim“ zaradoval se Filip a zvolal: „In commemoratione omnium fidelium defunctorum.“ Všichni Ultralycani před ním s respektem odstupovali. Kolem obou chlapců se utvořila červená bublina, po které pulzovaly záblesky slunečního svitu. Všechny příšery se začaly proměňovat do normálu. Mračna se rozestoupila. Na chvíli byl klid. 

    Cestou domů Haindrich vůbec nepromluvil. Dělal, že poslouchá Filipovy řeči.  Musel přemýšlet. Ultralycani. Odkud se vzali? Jak to že Filip znal to zaklínadlo nebo co to bylo. Doufal že to zjistí. V ten okamžik mu zazvonil telefon. „Maminka je právě na drátě, má něco na srdci a proto volá tě. Maminka volá, zvedni to mamince“ zněla melodie z jeho telefonu. Haindrich odklopil displej a začal mluvit. „Mami?“ „Synáčku, dnes musím nečekaně do Prahy, mohl bys zůstat u Filipa?“ „Jó, on už mi to navrhoval. Tak čaues.“ Šli po pochmurné ulici. Na konci této ulice byl velký dům. Místo okapů měl kdysi chrliče. Nebyl to obvyklý typ chrličů. Napůl člověk a napůl zrůda. Dost ho to děsilo, ale z chrličů vedl okap a jako puberťáka ho to rozesmálo. Přišli ke dveřím. Filip neměl klíče. Stačilo, aby sáhl na klepadlo a dveře se otevřely. „Mám plán, jak zjistíme víc o těch Ultralycanech. Zavolam jedný holce co má Wiki na téma příšery a zrůdy. Je dost hezká, takže se du učesat.“ Haindrich si sednul na postel. Jako kdyby mu někdo sebral energii. Chtělo se mu spát, ale přišlo mu drzé lehnout si na cizí postel. Filip se vrátil s naprosto stupidním účesem. Klikl na Skype a začal volat kamarádce. „Hale, Meg, víš něco o Ultralycanech?“ „Jo, jsou to vlkodlaci na vyšší formě bytí. Pokud vlkodlak, latinsky lycanus, vypije modrou krev, stane se z něj Ultralycan. Jejich vládce se nazývá Vulpeslycan neboli liškodlak“ vysvětlila Meg. „To už je i na mě moc,“podotkl Haindrich, „ jak se vlastně Ultralycan stane Vulpeslycanem?“ „Když vypije krev krále“ odpověděla Meg a zvedla oči v sloup. „No já se jen ptam“ bránil se Haindrich. Hovor se ukončil. „Co se stalo?“ Filip byl opravdu zděšený. Náhle se vypnul celý počítač a přestala svítit lampička.  Venku se rozsvítilo pouliční osvětlení. Nešel žádný spotřebič. Ani televize. To znamenalo, že Haindrich neuvidí Čáryfuka.  Kolem Haindricha se začalo všechno točit. Zmítal se v agónii bolesti. Upadl do bezvědomí. Jediné co si pamatoval, bylo, že obloha zezelenala. „Bude v pořádku?“ „Nevím, jak se mu to stalo.“ „Spadl na zem.“ Haindrich se probudil. Venku byla tma a kolem něj dav lidí. Filipův táta, Filipova máma a paní Hilda Tajemná, což byla jeho matka. „ Ó, zlatíčko moje. Jsi v pořádku?“ Haindrich si podržel hlavu. „Teď už jó.“

     Jeho matka musela zase do Prahy. Spal tedy u Filipa. Rozhodli se podniknout výpravu. Tajnou výpravu.Zabalili si věci a šli vstříc novému dobrodružství.